Výhody dolnoplošného uspořádání:

•	nízko položené křídlo u letadel s motorem v trupu umožňuje použít nízký a lehký podvozek o dostatečném rozchodu, zakotvený do křídla, u letadel s motory na křídle není tato výhoda tak výrazná, podvozek bývá vyšší, musí zajistit bezpečnou vzdálenost disku vrtule od země
•	u malých letadel usnadňuje nastupování a vystupování z letounu
•	zvyšuje bezpečnost při nouzových přistáních - při přistání na břicho do nevhodného terénu spotřebovává křídlo při své destrukci nezanedbatelné množství deformační práce a tím významně snižuje deceleraci a síly působící na osádku
•	zvyšuje bezpečnost při havarijním kontaktu se zemí - hmota křídla, která je významnou častí celé hmotnosti letadla je umístěna pod osádkou a při případné havarii ji neohrožuje
•	umožňuje dobrý výhled při kroužení, křídlo v náklonu nezakrývá prostor, okolo nějž kroužíme

Nevýhody:

•	Těžiště letounu je výše, než je jeho aerodynamický střed, což je nevýhodné jak pro podélnou, tak i pro stranové stability. Tyto stability je nutné zajistit jinými aerodynamickými opatřeními (vzepětí křídla, úhel nastavení VOP)
•	prostor nad horním povrchem křídla je narušen přítomností trupu, případně motorových gondol, což má negativní vliv na rozložení vztlaku po křídle i na aerodynamické charakteristiky celého letounu,
•	nízko položené křídlo je nepříliš vhodné z hlediska interferenčního odporu, který vzniká prolnutím mezních vrstev na křídle a na trupu u kořene křídla. Tento odpor je u dolnoplošníku nejcitelnější. Pro snížení interferenčního odporu je nutné zakrýt kouty mezi křídlem a trupem přechodovými kryty
•	nízko položené křídlo způsobuje tendenci letadla při přistání dlouho plavat bezprostředně před dosednutím. Prodlužuje se délka přistání. Blízkost země pod křídlem významně snížuje jeho indukovaný odpor. Omezit tento nepříjemný jev je možné takovou vztlakovou mechanizací, která při plné výchylce - v poloze pro přistaní - kromě vztlaku významně zvýšuje i odpor letounu
•	nízko položené křídlo v přímočarém letu významně omezuje výhled z kabiny nad křídlem do prostoru pod letadlo.

Výhody dolnoplošného uspořádání:

•	křídlo umístěné přibližně v místě maximální šířky trupu má oproti ostatním možným polohám křídla nejmenší interferenční odpor

Nevýhody:

•	nezbytné nosníky centroplánu procházejí střední částí trupu a podstatně snižují možnost využití centroplánové části trupu jako prostoru pro osádku nebo pro platící zatížení

Toto uspořádání dobře vyhovuje některým speciálním účelům:

•	malá vojenská letadla - kabina před centroplánem, proudový motor (nebo motory) za centroplánem
•	větší bombardéry (obzvlášť starší) - pumovnice pod nosníky křídla, nad nosníky tunel spojující přední a zadní část trupu
•	obří dopravní letadla - horní paluba pro cestující nad křídlem, dolní pro náklad nebo i cestující pod křídlem

Výhody hornoplošného uspořádání:

•	Těžiště letounu je níže, než je jeho aerodynamický střed, což je výhodné jak pro podélnou, tak i pro stranové stability. Křídlo mívá jen velmi malé vzepětí, často bývá bez vzepětí
•	Z letadla je velmi dobrý výhled v přímočarem letu, při vhodném uspořádání zasklení kabiny je vidět téměř pod letoun
•	U vícemotorových letadel je výhodou možnost umístit motory vysoko nad letištní plochu. Otvory pro vstup vzduchu do motoru jsou lépe chráněny před nassátím cizích těles a nečistot. Takové uspořádání je velmi výhodné pro provoz letadla na neupravených letištích
•	U vícemotorových letadel se nabízí možnost podvěsit motory pod křídlo. Čistý  horní povrch křídla nenarušený trupem ani motorovámi gondolami významně zvyšuje jeho aerodynamickou čistotu a tím i zlepšuje aerodynamické charakteristiky celého letounu

Nevýhody:

•

Je obtížné navrhnout podvozek o dostatečném rozchodu, rozumných rozměrech a rozumné hmotnosti. Podvozky ukotvené do křídla nebo do motorových gondol jsou velmi vysoké a nepřiměřeně těžké. Podvozek na trupu je obvykle velmi úzký, má špatné vlastnosti obzvlášť při vzletech a přistáních s bočním větrem. Časté řešení této situace představují podvozkové gondoly, rozšiřující dolní část trupu. Ty ovšem znamenají jednak zvýšení aerodynamického odporu, jednak zvýšení hmotnosti.

•

Do horní části trupu vetknuté křídlo je, obdobně jako u dolnoplošníku, zdrojem zvýšeného interferenčního odporu. I když je hornoplošné uspořádání z hlediska interference příznivější než dolnoplošné, i zde zůstavá nezbytností zakrýt kouty mezi křídlem a trupem vhodnými přechodovými kryty.